Zde Vám vylíčíme Amálčiny největší lotroviny. Amálka sice vyvádí každý den nějaké ty blbosti, ale na některé se nedá zapomenout. Občas je velmi vynalézavá.

Doma

         Doma je občas pořádná nuda, hlavně když si se mnou nechce nikdo hrát, tak začnu přemýšlet co bych mohla udělat. No přiznám se, že doma dělám tolik lotrovin, že si snad ani na všechny nevzpomenu.

Sežraná bonboniéra

Panička dostala k narozeninám bonboniéru mořských plodů. Hmm, když jsem ji viděla, jak ji rozbaluje a baští ji, tak jsem se jen olizovala a samozřejmě mi nedala. Nechala ji položenou na skřínce v obyváku. Druhý den ráno jsem byla sama doma a vzpomněla jsem si na tu bonboniéru. Ta skřínka je tak 1m vysoká a já se snažila dostat k té dobrůtce. Skákala jsem tak dlouho, až se mi bonboniéru podařilo schodit (nenapadlo mě to, že Amálka bude tak dlouho skákat, až tu bonbošku schodí, normálně na tu skřínku nedošáhne). Mňamm, to byla dobrota. Ale bohužel bylo mi po ní špatně. Sežrala jsem 5 posledních bonbonů. Když panička přišla domů, tak jsem jí ani nepřivítala, jen jsem ležela a oddychovala. Paničce to bylo divné, ale po chvíli přišla na to, že jsem sežrala čokoládu. Mě bylo tak zle, že jsem několikrát zvracela, ležela jsem a oddychávala jsem. No a jak jsem ležela, tak jsem se stále převalovala, protože mě to všude tlačilo na bříško. A aby toho nebylo málo, tak  do toho všeho byl teplý červnový den. Panička se mnou šla na zahradu, abych to prý vyběhala, ale mně se nic nechtělo, bolelo mě bříško L. Tak jsme šly domů a tam jsem celý den proležela. Až na večer se mi udělalo dobře a já jsem zase vymýšlela co bych provedla. Ten den jsem nedostala najíst a to Vám povím, večer jsem měla hlad jako vlk.

Nakousaná jablka a banány

            Opět jsem byla doma sama a zase jsem vymýšlela co bych provedla. Všichni doma se jaksi moc slušně oblékali na jakési paniččiny promoce či co. No a já jsem měla opět být sama doma, nechápu, proč mě nevzali s sebou?!? Jsem sice zvyklá být doma sama, ale zatím doma sama moc často nebývám, protože panička je prozatím se mnou doma, ale stále mě straší, že brzy bude chodit do jakési práce. A já si tak říkám, a to mě nebude moc brat s sebou?

            Jak jsem tak byla dlouho sama doma, tak jsem na stolečku v obyváku uviděla mísu s ovocem. Napřed jsem si říkala, že nesmím. Nesmím na stolek a to co je na stolku je pro mě zakázané. Ale ty jablka a banány vypadaly tak dobře, že jsem nakonec skočila na pohovku z pohovky jsem se packami opřela o stolek a už jsem ojídala jablíčka. Nějak mě nebavilo stát na zadních nohách, tak jsem si jablíčka z mísy vytahala. Všechny jablíčka jsem nakousala (asi 7 jablek), musela jsem přece zkusit, které chutná nejlépe. Pak už mě jablíčka omrzela, tak jsem se pustila do banánů. Banány byly ve slupce a ta mi nechutná, myslela jsem si, že některý banán  tu slupku nemá, tak jsem okousala všechny banány.

            Když to viděla panička, tak mě pokárala. Tentokrát mě nebylo naštěstí nebylo zle. Od té doby, když jsem doma sama, tak panička obývák opět  zavírá.

Nakousaný plísňový sýr Niva

Pokaždé, když se domů donese nákup, tak jsem strašně moc zvědavá, co panička koupila. Začnu prošňupávat tašky, ale vždy mě panička okřikne, tak toho nechám. Bohužel pro paničku a naštěstí pro mě, se mi dvakrát po sobě stalo, že panička donesla nákup a já měla dostatek času si nákupní tašky prošňupat a vytáhnout plíšňový sýr Niva. Ten voněl a tak jsem se do něj pustila. Napřed jsem se teda musela dostat přes průhledný obal. Jednou jsem ho snědla jen kousiček a po druhé jsem snědla půlku sýru (oba dva byly po 20dkg).

Chtěla jsem si číst

            To jsem měla tak kolem 4 měsíců a byla jsem doma sama. Vždycky když jsem našla nějaký papír, tak jsem rozcuckovala. Najednou mě napadlo, že v obyváku je košík a tam je těch papírů hodně. Celý košík jsem rozkramovala a napřed jsem si teda početla co tam bylo zajímavé, pak jsem začala cuckovat. Bylo to taková sranda, že jsem si noviny a časopisy roztahala po celém domě.

            No ale sranda skončila, když dorazila panička. Dostala jsem vynadané a vařečkou na zadeček, protože mě ještě chytla při činu. Musela jsem ležet v pelíšku a nesměla jsem vylézt, dokud to nebude uklízené. Docela dlouho to panička uklízela, noviny byly všude rozcuckované na malinkaté kousky. Dala jsem si záležet.

Strašně mě lákají papírové kapesníky

            Od malička jsem tak trochu blázen do papírových kapesníků. Když někoho vidím do něho smrkat, tak bych mu ho nejraději ukradla. Také se kapesníky nesmí nikde povalovat, protože jsem schopná ho ulovit a rozkouskovat ho na maličké kousky.

            Panička na nočním stolku má takové ty tahací kapečníky v krabici. Jen jak ji vidím, když si z toho vytáhne kapesník, tak jsem hned u ní. Asi tak 3x jsem si taky vytahovala kapesníky. Roztahala jsem je po celém pokoji  a byla to pořádná zábava. Zábava to nebyla už pro paničku. Jednou jsem je tahala před pánečkem, ale ten to jaksi nepostřel, protože spal. To panička křičela i na něho J. Teď už vím, že nesmím ty kapesníky vytahovat, ale přiznám se, že občas mě to tak láká.

Ponožky

            Další věcí co mě lákají jsou ponožky. Ty také nesmím nikde vidět se jen tak válet. Když je ulovím, tak je nechci za žádnou cenu pustit. V tu chvíli neposlouchám. Běhám po celém domě, jen aby mě panička s tou ponožkou nechytila. Také jsem už v pár ponožkách udělala dírky.

            Na ponožky číhám snad všude. Nejčastěji je má paneček u postele, najdu je také v koši na prádlo a v neposlední řadě je občas ukradu paničce, když si je obléká.

Hračky

            Strašně ráda si hraji s hračkami. Nejraději mám, když si se mnou někdo hraje, to i toho dotyčného koušu. Mám spoustu hraček, ale moji nejoblíbenější hračkou jsou 4 gumové klobásky na špagátku. Když mě chytne ,,raplík“, tak tomu říká panička, tak běhám po domě s klobáskami v tlamičce. Běhám takovým stylem, že během několika sekund proběhnu celý dům, včetně pokojíku mé paničky, který je v podkroví. Takové kolečko si dám hned několikrát za sebou. Jedno kolečko zakončím tím, že na chodbě je velké zrcadlo a já se do něj podívám, zavrčím a běžím dál.

Auto pás

             Tak tuhle věc nemám ráda. Vždy když mi panička auto pás nasadí, tak vím, že sice pojedu někam pryč a těším se, ale nemusela bych mít přece v autě na sobě tu černou škaredou věc, která mi brání, abych byla s paničkou. Panička mi připoutá na zadní sedadlo a já se za ní dopředu nemůžu. Zpočátku jsem paničce a pánečkovi v autě zpívala a chtěla jsem jít za nimi. Teď už sice nezpívám, ale když mě popadne chtít jít za paničkou, tak začnu škrabat, seskakovat ze sedačky a v neposlední radě běhat po sedačce. No, všechno je marné, vždy mě okřiknou a já jsem zase hodná. Fakt Vám musím říct, auto pás je pro mě nepraktická věc, protože mě omezuje v pohybu. 

Na zahradě

Běhání po záhoncích

            Už jsem teda pochopila, že po těch záhoncích nesmím běhat, ale musím podotknout, že běhat po záhoncích byla náramná zábava. Vždy jsem ty různé ,,trávy“, které tam rostly přeskakovala a panička na mě křičela, že nesmím. Nechápala jsem proč a stále to nechápu. Občas se ještě rozběhnu na ty záhonky, ale panička na mě zakřičí a to si pak raději rozmyslím.

Ojídání jahod

            Mňamm ty byly dobré, škoda, že už nerostou. Panička mi dávala jahůdky a pak jednou mi ukázala, kde se ty jahůdky berou. Samozřejmě jsem ani na chvíli nezaváhala a začala  si jahůdky otrhávat sama. Byla jsem šikovná, vždy jsem si utrhla červenou jahůdku.

Běhání po zahradě

            Na zahradě běhám jak pominutá. Běhám mezi stromky, po travičce. Je to strašně fajn. Když jsem byla malá, tak jsem neuměla poslouchat a dostat ze mě ze zahrady byla pořádná námaha. Nechtěla jsem jít za paničkou, utíkala jsem ji. Na co mě nalákala byla kamarádka Tesinka. Vždy řekla, podívej, kdo tady je, Tesinka. Já jsem ji na to vždy skočila a šla se podívat. Někdy tam Tesinka byla a někdy ne, ale panička mě vždy chytla a šlo se domů. Tenhle její trik jsem časem prokoukla a už jsem se nešla podívat. Tak panička musela brát se sebou pamlsky. Postupem času jsem se naučila povel ke mně a pamlsky už nebyly potřeba.

Míček

            S míčkem si na zahradě pořádně pohraji. Vždy když jdeme na dvůr a zahradu, tak už po paničce skáču a hledám míček. Musí mi ho házet, protože když mi ho nechce dát, tak na ni skáču a občas se mi ji podaří trošičku kousnout. Na zahradě mi panička míček háže a já za ním peláším. Teď už ho paničce donesu, ale nechci ho pustit. Před tím jsem ho vždy jako by nesla paničce, ale udělala jsem před ní oblouk a utekla ji a chtěla jsem, aby mě chytla, ale vždy jsem ji míček dala.

            To je moje oblíbená činnost a ní bych vydržela dost dlouho, i když už mám jazyk pomalu na zemi, tak stále chci aby mi panička míček házela.

Na procházce

            Zážitků z procházek je také plno. Bohužel si už na všechny nevzpomínám. Skoro každý den chodím na procházku s mým kamarádem Filípkem a jeho paničkou. Máme několik oblíbených tras, které chodíme. Více se dočte v Zážitcích z procházek.