Když jsem poprvé viděla paničku, tak jsem ani nevěděla, kdo to je. Ale za to nádherně se mi u ní usínalo. Usnula jsem ji v náručí a když jsem se opět probudila, tak jsem byla s maminkou a sourozenci..

Nastaly dny, kdy postupně bráškové a sestřičky mizeli v náručí svých budoucích páničků. A pak jsem na řadu přišla i já.  Bylo to v pondělí 17. listopadu 2008, kdy si pro mě panička přijela.

Ze začátku to vypadalo, že to bude jen taková návštěva, která se přišla podívat. Hrála jsem si s maminkou Voršilkou. Brala jsem mamince hračky, kousaly jsme se a také mě maminka válela po zemi. Strašná sranda.

Ale najednou mě panička vzala do náruče a šla se mnou pryč. Pryč od maminky. Myslela jsem si, že za chvíli se za maminkou vrátím, ale nevrátila jsem se. Jela jsem jakousi bílou velkou věcí, prý se tomu říká auto. Usnula jsem paničce v náručí a každou chvíli jsem se budila, abych se ujistila, že se mi to jen zdálo a já jsem u maminky. Ale bohužel, pokaždé když jsem otevřela očička, tak jsem byla v náručí u paničky. Bylo mi smutno. Nechápala jsem to.

(Když jsme opustili byt paní Mašatové, tak Amálku hravá náladu přešla. S temperamentního štěňátka se mrsknutím proutku stalo zakřiknuté štěně. Začala jsem se bát, že Amálka bude docela hodně stesknit po mamince. Držela jsem Amálku v náručí zabalenou v dece. Ona po chvíli usnula. Jenže se každou chvíli budila a byla nesvá. Měla žízeň, zkoušeli jsme jí dát pít vodu, jenže to nechtěla. Voda byla pro ni cizí pojem. Amálka byla to štěně, které se raději napilo maminčiniho mlíčka, než vody).

Domů jsme dojeli pozdě večer. Tam na mě čekala paniččina maminka a tatínek.

Opatrně jsem si začala prozkoumávat svůj nový domov, ale stále jsem hlídala paničku, aby mi nikam neutekla. Nehnula jsem se od ní na víc jak metr. Také jsem udělala na koberec svoji první loužičku doma, dostala jsem najíst, napít (napila jsem se jen pomocí paniččiniho prstu), pohrála jsem si a šlo se spinkat. Byla jsem po tom všem unavená.

Amálka se ve svém novém domově asi hned cítila jistě a v bezpečí. Vůbec nestesknila a byla statečná. První noc probíhala v klidu. Vůbec nefňukala, nestesknila. Možná to bylo tím, že jsme si ji první noc vzali s přítelem do postele. Také další dny a noci probíhaly v klidu a bez stesku.