Na začátku této cesty byl smutek. Psalo se září 2008 a mně zemřel můj psí  kamarád, který se mnou strávil 12,5 roku a také  půlku mého života. Byla jsem z toho otřesená a původně jsem žádného pejska nechtěla. A kdybych chtěla, tak jsem nevěděla jakého. Můj kamarád Bobík byl kříženec, a tak mé rozhodování bylo těžké. Toto rozhodování ulehčila kavalíří slečna Emmy z Derylova panství, kterou vlastní přítelova maminka. Emma mě okouzlila natolik, že jsem po návštěvě maminky mého přítele, věděla to, že pokud si pořídím pejska, bude to kavalír. Toto plemeno jsem si ihned zamilovala.

Po zmíněné návštěvě Emmy jsem stále otálela s pořízením kavalírka, i když jsem už byla rozhodnuta pro toto plemeno. Nějak jsem se na to ještě nezmohla a stále jsem si říkala, že je příliš brzo. Ale to by v životě nesmělo existovat ale…

Byl začátek října, venku bylo už typické podzimní  počasí a neměla jsem co dělat a tak mě nějak napadlo že se jen tak podívám na psí inzeráty na internetu. Začala jsem brouzdat po internetu a hledat inzeráty kavalírů. Moje podmínka byla, že chci fenečku RU barvy. Hledáním inzerátů jsem ztratila celé odpoledne. Byl neuvěřitelný problém sehnat nezamluvenou fenečku RU barvy. Měla jsem štěstí a našla  jsem inzerát pí chovatelky Mašatové, která v inzerátu inzerovala 3 RU fenečky. Zavolala jsem tedy paní chovatelce a ta mi nabídla dvě fenečky RU barvy. Následně mi poslala na e-mail fotky dvou feneček. Vůbec jsem se nerozhodovala, kterou z holek si vyberu. Naprosto mě okouzlila Amálka. Po sléze jsem se domluvila, že se pojedu na Amálku osobně  podívat a mezi tím mi paní Mašatová posílala fotky Amálky jak prospívá.

27.10.2008 jsem se jela na Amálku podívat do Prahy. Nemohla jsem se dočkat, až Amálku uvidím na vlastní oči. Byla jsem z ní celá unešená. Po této návštěvě jsem se nemohla dočkat až 17.11.2008 si pro Amálku pojedu.

Nastal den, kdy jsem si pro Amálku jela. Byl to typický listopadový den. Než jsme si pro Amálku jeli, tak jsme se procházeli s přítelem a kamarády po Praze, ale mě jaksi tentokrát nenadchnul Petřín, Karlův Most a jiné památky, zajímalo mě jen jedno, až už budu držet Amálku v náručí. A to se také stalo, odpoledne jsem si Amálku vezla domů. Cesta z Prahy do Olomouce mi uběhla jako když prstem lusknete. Od té doby nám Amálka dělá radost.