Na své první dny doma u paničky si moc dobře vzpomínám.. Z předešlých kapitol víte, jak probíhala cesta domů. Když si mě panička dovezla domů, tak jsme šly do obyváku a tam mě dala na zem. Na zem si také sedla panička, páneček a paniččina mamka. Já jsem si začala vše učuchávat a prozkoumávat. Samozřejmě opatrně a ne na víc jak metr od paničky. Také jsem hned udělala svoji první loužičku. Dostala jsem napapat a napít. Něco jsem spapala, ale nenapila jsem se, chtěla jsem se napít maminčiniho mlíčka. Pak jsme šli spát. Panička si dala pelíšek na svou stranu postele. Ale já jsem tam nechtěla být sama a tak jsem začala kňučet a škrabat a to páneček nevydržel a vzal mě první noc do postele. Panička sice byla proti, ale už jsem tam byla. Nechtěla jsem ležet u pánečka a tak jsem šla za paničkou. Položila jsem si hlavičku na její krk. Příjemně hřála a hlavně jsem slyšela také tlukot jejího srdíčka. Hned jsem usnula a probudila jsem se až ráno.

            Ráno jsem se hned vyčůrala a vykakala na nácvikovou plénku. Pak jsem dostala napapat a také jsem si chvíli pohrála s paničkou a to mě tak zmohlo, že jsem šla spinkat. Po vyspinkání mě dala panička opět vyčůrat, pohrály jsme si, napapala jsem se a opět jsem šla spinkat, to se tak stále opakovalo. Panička se mnou byla celé dva dny doma a pak někam zmizela. Prý do školy a na brigádu a mně bylo smutno. Ale jak jsem ji viděla, tak jsem skákala radostí.

            Vůbec jsem nestesknila, nekňučela a nebylo mi smutno po mamince a sourozencích, bylo mi dobře.

            Na další vzpomínky, na které si vzpomínám, bylo to jak jsem se učila čůrat. Panička mě nejdříve učila čůrat doma na chodbě, kde je linoleum, tam jsem měla i nachystanou nácvikovou plénku. Zpočátku mě na ni postavila a já se vyčůrala, ale pak jsem sama pochopila, kde mám chodit čůrat a kakat. Vždy jsem běžela k nácvikové plénce, ale vykakala a vyčůrala jsem se vždy mimo. Sice tlapkami jsem třeba na plénce, ale vyčůrat se na plénku se mi nepovedlo. Po druhém očkování se mnou panička začala chodit čůrat ven na dvorek. Jé to byla paráda, to bylo něco nového. Občas se mi stalo, že jsem to nevydržela a vyčůrala jsem se na chodbu, ale během chvilky jsem se naučila chodit ven. (Amálku jsem si dovezla domů 17.11. a do Vánoc uměla chodit ven bez toho, aby doma udělala louži. Sice potom si jí to ještě asi tak ještě 3x podařilo, ale pak už ne.)

            Když jsem byla doma 14 dní, mně bylo 10 týdnů, tak jsem vylezla schody. Paničku to straně moc překvapilo. Byla jsem taková šikulka. Za další týden jsem si už i vyskočila na postel. A den před Štědrým dnem jsem schody i slezla. Do schodů mně to šlo už samo, ale z těch schodů to ještě moc nešlo a tak mě ještě panička nosila dolů. Když jsem chtěla sama schody slézt, tak mě panička kontrolovala.

            Amálka se určitě ve svém novém domově hned od začátku cítila dobře. Vůbec nestesknila a to jsme se všichni divili, protože jsme byli připraveni na pár bezesných nocí. Za svůj první měsíc v novém domě toho opravdu hodně stihla – naučila se čůrat kam má, vylezla i sešla schody, vyhupla na postel. Také se v neposlední řadě seznámila se sněhem, to bylo pro ni něco. Ve sněhu pěkně řádila. To zatím Amálka prozkoumávala jen svůj domov. Na první procházku mimo domov jsme šly až začátkem ledna, kdy měla Amálka po všech očkování.